Na Ceste Brno

Otázka, kterou Ježíš položil učedníkům - "Chcete i Vy odejít?" - je platná i pro nás a provází nás celým naším životem, pokud jsme věřící. Je tu, když se nedaří, když máme problémy, když se naše víra otřásá. Jak jsme na tom doopravdy a jak na ni odpověděli Ježíšovi nejbližší? Jan 6:60-69 Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova. Kdo to může poslouchat?“ Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl: „Tohle vás uráží? A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) Potom dodal: „Proto jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít. „Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti. „Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš s

Je v současné době vůbec možné žít radostný život? Není starostí a problému příliš? A souvisí Vánoce s radostí? Co s tím - víc v kázání, kdy pokračujeme ve výkaldu knihy Filipským... Filipským 3:1 Dále pak, bratři moji, radujte se v Pánu. Psát vám znovu stále totéž mi není nijak zatěžko a pro vás to znamená jistotu. Jan 16:19-22,33 Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom, že jsem řekl: ‚Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘? Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. Když žena rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko, ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. I vy teď zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí a tu radost vám nikdo nevezme. Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl svět.“

Obnova hradeb Jeruzaléma začala poté, co přijel Nehemjáš. Neměl pompézní start, protože dílo korunuje až to, jak je dokončené. Obnova začala u Ovčí brány, která pro nás symbolizuje Beránka který byl obětován za náš hřích jednou provždy a dokonale - dostala nás pod milost! Neh 2:11-20 Tak jsem přišel do Jeruzaléma. Po třech dnech tamního pobytu jsem vstal v noci spolu s několika muži, ale neoznámil jsem nikomu, co  mi můj Bůh vložil do srdce, abych udělal pro Jeruzalém. Neměl jsem s  sebou žádné zvíře kromě toho, na němž jsem jel. Vyjel  jsem v noci Údolní branou směrem k Dračí studni a k Hnojné bráně.  Přitom jsem si pozorně všímal pobořených jeruzalémských hradeb a bran  zničených ohněm. Pak jsem pokračoval k Studničné bráně a ke královskému rybníku; zde však nebylo místo pro zvíře, aby se mnou prošlo. Ubíral  jsem se tedy v noci vzhůru úvalem a pozorně jsem si všímal hradeb. Pak  jsem se obrátil, vjel jsem Údolní branou a vrátil se zpět. Představenstvo  nevědělo o tom

Bůh o sobě v Bibli říká, že je "pomalý k hněvu". Jak tento výrok chápat? Na některé působí Bůh (hlavně ve Starém zákoně) spíš jako impulzivní cholerik. Neprotiřečí si tak Bible? A přeje trpělivého Boha ostatním anebo jen sobě? Izaiáš 5:25 Hospodin proto vzplál hněvem na svůj lid, napřáhl proti němu ruku a udeřil, takže se hory zatřásly – v ulicích jako smetí leží mrtvoly! Tím vším ale jeho hněv stále nekončí, jeho ruka se ještě chystá udeřit. Exodus 34:6 Hospodin prošel kolem něho a zavolal: Hospodin, Hospodin, Bůh soucitný a milostivý, pomalý k hněvu, hojný v milosrdenství a věrnosti

Jsou peníze požehnáním a nebo prokletím? Mnohdy se jeví jako problém - a proč tomu tak je? Nejsme někdy penězi a majetkem zaslepeni? I na to se ptal v dalším kázání ze série Z jiného světa Bedřich. Je totiž velmi těžké vidět, jaké místo v našem životě majetek a peníze skutečně hrají. Otázky Co uděláte se slepotou? Jaký je váš poklad? Kam budete směřovat svůj život? Matouš‬ ‭6‬:‭19‬-‭34‬ ‭B21‬‬ „Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde zloději vykopávají a kradou. Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez neničí a zloději nevykopávají ani nekradou. Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce. Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. Je-li však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou, jak veliká bude sama tma?! Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ „Proto vám říkám: Nemějte starost o s

Církev by měla být ukázkou toho, jak to bude vypadat. Každý člověk je jiný a někdy bývá tak těžké spolu vydržet. Jsou tu různé "překážky", které nám v tom brání: generační rozdíly různé životní styly různá teologie různá národnost Znakem dospělosti je ochota nést (přijímat) ty nedospělé. Církev by totiž měla být místem, kde usilujeme o společný život s lidmi, kteří jsou úplně jiní. Římanům 14:1-23 Slabého ve víře přijímejte, ale ne proto , abyste posuzovali jeho názory. Někdo věří, že může jíst všechno, slabý však jí jen zeleninu. Ten, kdo jí, nechť nezlehčuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí. Vždyť Bůh ho přijal. Kdo jsi ty, že soudíš cizího sluhu? Pro svého pána stojí nebo padá. A on bude stát, neboť Pán je mocen ho postavit. Někdo považuje jeden den za důležitější než druhý, jiný považuje všechny dny za stejně důležité. Každý nechť je plně přesvědčen o tom, jak sám smýšlí. Kdo zachovává určitý den, zachovává jej Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu

Často narážíme na to, že jsme přetíženi a kvůli tomu pak trpíme my i naše okolí. Ježíš nás chce naučit, jak přejít z života, který je vyčerpávající a únavný do života, kde bude On sám zdrojem našeho odpočinku a také služby. Na nás je se rozhodnout a jít za Ním. Matouš 11:25-30 V ten čas pak Ježíš řekl: “Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Všechno mi předal můj Otec; a nikdo nezná Syna, jen Otec, ani Otce nikdo nezná, jen Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit. Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný v srdci; a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho je příjemné a mé břemeno je lehké.”

Před každým z nás jsou různé výzvy - někdo je čerstvě ženatý a řeší, jak si nastavit čas a manželství vůbec . Někdo se chystá na přijímačky na střední školu. Někdo zápasí v práci... A výzvy máme také v rámci Na Cestě. Třeba vydržet v nějaké službě ještě nějakou dobu. Nebo se do něčeho nového zapojit. Bible je podobných výzev plná-podíváme se na dva lidi, kteří před sebou výzvy měli, a na to, jak se s nimi poprali... Filipským 2:25-30 Mezitím však pokládám za potřebné poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka a spolubojovníka, kterého jste ke mně vyslali, aby se staral o mé potřeby. Tesknil po vás všech a trápil se, že jste se doslechli o jeho nemoci. Ano, byl nemocný až na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek. Posílám ho bezodkladně; vám udělá radost, že ho zase uvidíte, a mně se uleví. Přivítejte ho v Pánu s patřičnou radostí a takových, jako je on, si važte. Vždyť málem umřel pro Kristovo dílo; dal v sázku vlastní život, aby mi p

Je změna života něco, co je v křesťanské víře potřeba? Máme se ke změně nějak propracovat, anebo změna přichází sama?? A jaký je vlastně cíl změny, která by se měla v životě křesťana odehrát? Zaposlouchejte se do dalšího kázání ze série "Z jiného světa." Změna v křesťanském životě znamená opouštět věci, které škodí nám a lidem kolem a stávat se podobný tomu, jaký byl Ježíš. Ef 4:17 -24 Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek. Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. Otupěli a oddali se nestydatosti; páchají všemožnou nečistotu, ale nemohou se nasytit. Tomu jste se však od Krista nenaučili! Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. Obnovujte ducha své mysli a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy.

Ježíš nám neřekl, abychom z lidí udělali křesťany, ale učedníky! Anebo je to příliš radikální koncept? K čemu nás vlastně Ježíš zve a k čemu máme zvát i my? Co je posláním církve?  Pokud chcete znát odpovědi, tak si poslechněte další pokračování ze série Z jiného světa... Matouš‬ ‭28:16-20 „Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil. A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali. Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.““ ‭‭

Jak se nejlépe připravit na to, co je před námi? Stačí se modlit? Anebo je potřeba ještě něco dalšího? Václav zahájil sérii kázání z knihy Nehemjáš. Ve druhé kapitole nám Nehemjáš ukazuje, jak se duchovně i prakticky připravoval na úkol, který mu Bůh dal a z toho si pro své přípravy můžeme vzít inspiraci. Nehemjáš 2:1-10 V měsíci nísanu dvacátého roku Artaxerxova kralování, když před králem bylo víno, vzal jsem víno a podal je králi. Nikdy jsem před ním nebýval ztrápený. Tu mi král řekl: „Proč vypadáš tak ztrápeně? Vždyť nejsi nemocný! Bezpochyby se něčím trápíš.“ Velmi jsem se ulekl a řekl jsem králi: „Ať žije král na věky! Jak bych neměl vypadat ztrápeně, když město, kde jsou hroby mých otců, leží v troskách a jeho brány jsou zničeny ohněm!“ Král mi na to řekl: „Co si tedy přeješ?“ Pomodlil jsem se k Bohu nebes a odpověděl jsem králi: „Jestliže to král uzná za vhodné a jestliže tvůj služebník došel tvého zalíbení, propusť mě do Judska, kde jsou hroby mých otců, abych město znovu vystavěl.“ Král, vedle něhož

Každý z nás máme na sobě "Kainovo" znamení hříchu. Dá se s tím něco dělat? Jak nás ovlivňují naše geny, naše výchova a to, komu věříme? Bůh k nám není lhostejný a nabízí možnost, jak s naší "výbavou" jít za Ním a měnit sebe i svět kolem nás... Genesis 4:1-16 Adam se miloval se svou ženou Evou a ta počala a porodila Kaina. Tehdy řekla: „Získala jsem od Hospodina muže!“ Porodila také Ábela, jeho bratra. Ábel se pak stal pastýřem ovcí, ale Kain obdělával půdu. Po nějaké době se stalo, že Kain přinesl Hospodinu oběť z plodů země, zatímco Ábel ji přinesl z prvorozených ovcí svého stáda a z jejich tuku. Hospodin našel zalíbení v Ábelovi a v jeho oběti, ale v Kainovi a jeho oběti zalíbení nenašel. Kaina to rozlítilo, až se mu zkřivila tvář. Hospodin tedy Kainovi řekl: „Proč se zlobíš? Proč máš zkřivenou tvář? Copak tě nepřijmu, když budeš jednat dobře? Když ale nebudeš jednat dobře, pak ve dveřích číhá hřích a dychtí po tobě. Ty ale máš nad ním panovat.“ Kain svému bratru řekl: „Pojďme na pole!“ A když byli na poli,

Mnohdy není naší největší překážkou v cestě víry to, že strašně hřešíme, ale třeba to, že máme na výběr příliš mnoho dobrých možností... Jde s tím něco dělat? Může být Bůh opravdu středobodem našeho života? Může - záleží na našich rozhodnutích. A pokud se to stane, tak jen tehdy může ovlivnit opravdu náš život a to, co děláme. Matouš 22:34-40 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je první a největší přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Ježíšovým záměrem nebylo, aby křesťané žili bezpečně uzavření ve své  vlastní bublině, odděleně od okolního světa. Zároveň ale taky nechtěl,  aby křesťanství a okolní kultura splynuly v jednu - s jejími hodnotami a  postoji. Ježíš přišel na tento svět jako cizinec, ukazuje nám, jak  funguje ten druhý svět, odkud přichází, a nabízí nám, abychom podle něj  začali žít také. Poslechněte si první díl nové série Z jiného světa, která nás bude provázet celým podzimem až do Vánoc.

Jak se nenechat semlít každodenností nebo pocity bezvýznamnosti? Ježíš to řešil s Martou i Marií... Lukáš 10:38-42 Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem Marta. Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala jeho slova. Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. Jen jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“

Ježíš říká, že nás zná se vším všudy - lépe než my sami sebe. Ježíš nás zná lépe, než kdokoliv jiný a přesto za nás zemřel. On je ten dobrý pastýř, který je ochoten se obětovat za své ovce. A co my?? Jan‬ ‭10:11-21‬ ‭CSP‬‬ „Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce. Námezdník, který není pastýř a ovce nejsou jeho vlastní, opouští ovce a utíká, když vidí, že přichází vlk. A vlk je uchvacuje a rozhání. [Námezdník utíká,] protože je námezdník a na ovcích mu nezáleží. Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako Otec zná mne a já znám Otce. A svou duši pokládám za ovce. Mám ještě jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. Proto mne Otec miluje, že já pokládám svou duši, abych ji zase přijal. Nikdo ji ode mne nebere, ale já ji pokládám sám od sebe. Mám moc ji položit, a mám moc ji opět přijmout. Tento příkaz jsem přijal od svého Otce.” Pro tato slova došlo mezi Židy opět k roztržce. Mnozí z nich říkali:

Milost je jako cizi jazyk, kterým můžeme vyjádřit lásku - můžeme se ho naučit a pak i používat. Za každým darem je dárce - pokud chci poznat dar, je dobře poznat i dárce - Krista... Matouš 18:21-35 Tehdy přistoupil Petr a řekl mu: “Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Až sedmkrát?” Ježíš mu řekl: “Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.” “Proto je království Nebes podobné králi, který chtěl provést vyúčtování se svými otroky. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc talentů. Protože však neměl čím zaplatit, rozkázal ho jeho pán prodat i se ženou a dětmi i se vším, co má, aby tak splatil svůj dluh. Onen otrok padl na zem, klaněl se mu a říkal: "Měj se mnou trpělivost, pane, a všechno ti vrátím!" I slitoval se pán onoho otroka, propustil ho a dluh mu odpustil. Ale když onen otrok vyšel, nalezl jednoho ze svých spoluotroků, který mu byl dlužen sto denárů; popadl ho a začal ho škrtit, říkaje: "Zaplať, co mi dlužíš!" Jeho spoluotrok padl k jeho

Příběh Gedeona je docela známý. Můžeme v něm najít inspiraci i pro naši dobu a situace, ve kterých se nacházíme?? Kde brát síly, když dochází a když to chceme vzdát? Bůh nás zná a ví na co máme... 1  Izraelci se dále dopouštěli toho, co je zlé v Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjánců. 2  Ruka Midjánců na Izraele mocně doléhala. Izraelci si dělali před Midjánci úkryty na horách, v soutěskách, v jeskyních a na nepřístupných vrcholcích. 3  Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjánci s Amálekem a syny východu a přepadali jej. 4  Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gázy. Neponechávali v Izraeli k obživě ani ovci ani býka ani osla. 5  Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby ji ničili. 6  Izrael byl od Midjánců úplně zbídačen. I úpěli Izraelci k Hospodinu.  7  Když Izraelci tak úpěli k Hospodinu kvůli Midjánců

Nikdo nedokáže zachránit tak jako Bůh! Jen on je svrchovaný a muže to udělat. Tak končí příběh třech můžů v ohnivé peci. A jak jsme na tom my? Co naše zkoušky a komu věříme, na co anebo na koho se spoléháme?? Daniel 3:14-29 Nebúkadnesar se jich otázal: „Je to tak, Šadraku, Méšaku a Abed-nego, že mé bohy neuctíváte a před zlatou sochou, kterou jsem postavil, jste se nepoklonili? Nuže, jste ochotni v čase, kdy uslyšíte hlas rohu, flétny, citery, harfy, loutny a dud a rozmanitých strunných nástrojů, padnout a poklonit se před sochou, kterou jsem udělal? Jestliže se nepokloníte, v tu hodinu budete vhozeni do rozpálené ohnivé pece. A kdo je ten Bůh, který by vás vysvobodil z mých rukou!“ Šadrak, Méšak a Abed-nego odpověděli králi: „Nebúkadnesare, nám není třeba dávat ti odpověď. Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepoklon

Zvolání "Pomoz mé nevíře" je jedno z nejsilnějších vyjádření v Bibli. Jak to je s námi? Co naše víra? Jak jsme na tom? Spoléháme více na naše jistoty anebo na Krista, i když by nás to mohlo z našich jistot vyvézt? Marek‬ ‭9:2-13‬ „Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a Jana, vyvedl je samotné stranou na vysokou horu a proměnil se před nimi. Jeho šaty se rozzářily a úplně zbělely, tak jak by je žádný bělič na zemi nemohl vybělit. A uviděli Eliáše a Mojžíše, jak rozmlouvají s Ježíšem. Petr na to Ježíšovi řekl: „Rabbi, dobře, že jsme tu! Uděláme tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Byli totiž tak vyděšení, že nevěděl, co by řekl. Vtom se objevil oblak a zahalil je. Z oblaku zazněl hlas: „Toto je můj milovaný Syn. Toho poslouchejte.“ Hned se rozhlédli, ale neviděli už u sebe nikoho než samotného Ježíše. Cestou zpět z hory jim přikázal, aby nikomu neříkali, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z mrtvých. Nechali si to tedy pro sebe. Jen se dohadovali, co to je ‚vstát z mrtvých‘