Na Ceste Brno

V předvánoční sérii "Než přijde" se podíváme na několik biblických  proroctví, která mluví o Ježíši. A vezmeme to pěkně od začátku, protože první téma vychází z textu prvních kapitol Genesis. Připravil si jej Bedřich Smola.

V posledním díle série "Kdo tahá za nitky" vycházející z biblické knihy proroka Daniela se Petr Uhřík zaměřil na jedno na první pohled docela komplikované proroctví v 7. kapitole knihy. Pusťte si podcast a zjistěte, na co přišel.

Dalším dílem pokračuje série s názvem "Kdo tahá za nitky", vycházející z  příběhu biblického proroka Daniela. Křesťané často zmiňují slovo "svatý", což v původním významu znamená "oddělený pro Boha". V tomto  díle se blíže podíváme na to, co to znamená v dnešní době.

Pokračujeme v sérii s názvem "Kdo tahá za nitky", vycházející z příběhu biblického proroka Daniela. Kdo má prsty v tom, co jsme dokázali? Jsme to my sami a naše dovednosti? Je to všechno Boží zásluhou a my jsme neudělali nic? Nebo platí oboje zároveň? A kde leží hranice?

Tohle je první záznam z online série "Kdo tahá za nitky" vycházející z biblické knihy Daniel. Jako křesťané často mluvíme o tom, že Bůh má věci pod kontrolou. Co tohle tvrzení ale vlastně znamená? Je tím myšlený bezstarostný život? Pokud ano, proč tomu realita často neodpovídá? A pokud je to něco jiného, v čem pak spočívá naše naděje?

Bůh nás v životě staví před mnoho voleb. Jednou z nich je, co v našem živtě převládne - naši "vepři" anebo lidé, kterým máme sloužit? Čtení: Marek 5:1-20 1 Přijeli na protější břeh moře do krajiny gerasenské. 2 Sotva Ježíš vystoupil z lodi, vyšel proti němu z hrobů člověk posedlý nečistým duchem. 3 Ten bydlel v hrobech a nikdo ho nedokázal spoutat už ani řetězy. 4 Často už ho spoutali okovy i řetězy, ale on řetězy ze sebe vždy strhal a okovy rozlámal. Nikdo neměl sílu ho zkrotit. 5 A stále v noci i ve dne křičel mezi hroby a na horách a bil do sebe kamením. 6 Když spatřil zdálky Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem 7 a hrozně křičel: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Při Bohu tě zapřísahám, netrap mě!“ 8 Ježíš mu totiž řekl: „Duchu nečistý, vyjdi z toho člověka!“ 9 A zeptal se ho: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Mé jméno je ‚Legie‘, poněvadž je nás mnoho.“ 10 A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. 11 Páslo se tam na svahu hory veliké stádo vepřů. 12 Ti zlí duchové ho prosili:

Čtení: Jan 15:1-17 1 „Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. 2 Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. 3 Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. 4 Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. 5 Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. 6 Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. 7 Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. 8 Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci. 9 Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11 Toto jsem vám pověděl, aby má ra

Čtení: Marek 4:35-41 Toho dne, když nastal večer, jim říká: “Přeplavme se na druhou stranu.” Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě. Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se loď již naplňovala. A on spal na zádi na podušce. Vzbudili ho a řekli mu: “Učiteli, nezajímá tě, že hyneme?” Probudil se, pohrozil větru a řekl moři: “Mlč, buď zticha!” A vítr přestal a nastal úplný klid. Řekl jim: “Proč jste [tak] ustrašení? Ještě nemáte víru?” Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že ho poslouchají i vítr i moře?” Naděje nám pomáhá překonávat těžké situace. A uprostřed jedné velké bouře se právě nacházíme. Jak to zvládnout? Odpověď najdete v kázání.

Marek 2: 1-12 Když se po několika dnech vrátil do Kafarnaum, proslechlo se, že je doma.  Sešlo se tolik lidí, že už ani přede dveřmi nebylo k hnutí. A mluvil k nim. Tu k němu přišli s ochrnutým; čtyři ho nesli. Protože se pro zástup nemohli k němu dostat, odkryli střechu tam, kde byl Ježíš, prorazili otvor a spustili dolů nosítka, na kterých ochrnutý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: „Synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Seděli tam někteří ze zákoníků a v duchu uvažovali: „Co to ten člověk říká? Rouhá se! Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?“ Ježíš hned svým duchem poznal, o čem přemýšlejí, a řekl jim: „Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci ochrnutému: ‚Odpouštějí se ti hříchy,‘ anebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lože a choď?‘  Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“ – řekne ochrnutému: „Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal, vzal hned své lože a vyšel před očima všech, takže všichni žasli a chválili Boha: „Něco takového jsme ještě nikd

Kdo je součástí těla Kristova? Proč jsme každý jiný? Jak budovat Kristovo tělo? 1. Korintským 12:4-31a Jsou rozdíly v darech milosti, ale tentýž Duch; jsou rozdíly v službách, ale tentýž Pán; a jsou rozdíly v působení, ale tentýž Bůh, který působí všechno ve všech. Každému je dáván projev Ducha ke společnému prospěchu. Neboť jednomu je skrze Ducha dáváno slovo moudrosti, jinému podle téhož Ducha slovo poznání; dalšímu víra v témž Duchu, jinému dary uzdravování v témž Duchu; jinému působení mocných činů, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, dalšímu druhy jazyků, jinému pak výklad jazyků. Avšak to všechno působí jeden a týž Duch, který rozděluje každému jednotlivě, jak sám chce. Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů.

Lukáš 15:1-7 1 Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. 2 Farizeové a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ 3 Vyprávěl jim tedy toto podobenství: 4 „Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5 Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na ramena, 6 přijde domů a svolá přátele i sousedy: ‚Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ 7 Říkám vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“

Matouš 4:12-17 'Když Ježíš uslyšel, že Jan byl uvězněn, vrátil se do Galileje. Opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum v krajinách Zabulon a Neftalí. Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše: „Země Zabulon a země Neftalí, při cestě k moři, za Jordánem, Galilea pohanů: Lid, který bydlel v temnotách, uviděl veliké světlo, obyvatelům krajiny stínu smrti světlo se zaskvělo.“ Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je blízko!“ ' Ježíš nás zve, abychom znovu začali žít pod Boží vládou. Odráží můj život Boží vládu, nebo chci žít minimalistickou verzi křesťanství?

Lukáš 10:25-37 A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám dělat, abych se stal dědicem věčného života?“ Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘ a ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ „Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“ On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš  mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha  přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a  odešli. Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul. Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval; když ho uviděl, byl pohnut soucitem. Přistoupil, ovázal mu rány a polil je olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral se o

Jan 15:1-17 1 „Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. 2 Každou ratolest, která ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla více ovoce. 3 Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil. 4 Zůstaňte  ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, pokud  nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně. 5 Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. 6 Jestliže někdo nezůstane ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány, hozeny na oheň a shoří. 7 Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. 8 Když ponesete hojné ovoce, bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci. 9 Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11 Toto jsem vám pověděl, aby

Genezis 1:22 Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím. Marek 10:13-16 Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl jim: „Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim. Matouš 18:1-3 V tu hodinu přišli učedníci k Ježíšovi s otázkou: „Kdo je vlastně největší v království nebeském?“ Ježíš zavolal dítě, postavil je doprostřed a řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.  Jan 3:3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“

Filipským 1:20-26 Už se nemohu dočkat! Mám totiž naději, že v ničem nebudu zahanben, ale že nyní, tak jako vždy, bude na mém těle veřejně oslaven Kristus, ať už skrze život anebo smrt. Žít – to je pro mě Kristus, a umřít – to je zisk! Zůstanu-li naživu v tomto těle, znamená to pro mě plodnou práci. Proto nevím, čemu dát přednost, neboť mě přitahuje obojí. Mám touhu odejít a být s Kristem, což je zdaleka nejlepší; zůstat v tomto těle je ale potřebnější kvůli vám. Proto vím jistě, že tu ještě pobudu. Kvůli vašemu prospěchu a radosti ve víře tu s vámi všemi zůstanu, aby vaše chlouba v Kristu Ježíši díky mně ještě vzrostla, až se k vám vrátím. Co znamená žít život, v jehož centru je sám Kristus? Zdá se to snadné, ale jaký dopad to má na naše každodenní myšlení a rozhodování? Kde a jak vůbec najít hranici mezi životem pod Boží milostí a soudem? Jde to vůbec? Jak žít každý den svoji víru se vším, co život přináší? Shrnutí - Jak žít Krista: Plodná práce Služba druhým Důvěřovat Kristu Znát a poznávat Krista

Potřebuje i církev své vedoucí? A jaké vlastnosti a dovednosti by měl vůbec mít člověk, který je ve vedení církve? Vedoucím církve by měl být člověk, který má proměněný charakter a jemuž leží na srdci Boží dílo. Titovi 1:5-9 Proto  jsem tě ponechal na Krétě, abys uvedl do pořádku, co ještě zbývá, a  ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý, pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. 1. Timoteovi 3:1-7 Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu. Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný. Má dob

"Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům." Bible Slova modlitby, kterou kdysi učil Ježíš své učedníky. Ale co my? Potřebujeme vůbec ještě dnes odpuštění? Ve světě, kde  selhání prakticky neexistuje a kde vše je pouhá zkušenost, která nás  posouvá někam dál? Odpuštění je způsob jak přivést viru do skutečného života. Potřebujete odpuštění? Kde se potřebujeme vrátit zpátky k tomu co Bůh říká? Komu potřebujeme odpustit?

Mluví s námi Bůh? Pokud má být modlitba rozhovor a nejen náš monolog,  jak vlastně odpovídá Bůh na naše modlitby? A dělá to vůbec? Správně budeme rozumět tomu, co nám Bůh říká jenom tehdy, když s Ním budeme mluvit jako se skutečnou osobou a ne s automatem na splněná přání. Chceme naslouchat anebo povídat? Jak můžu být odpovědí na modlitby?

Žijeme s Bohem? A žijeme naši víru opravdově nebo svoji zbožnost dáváme druhým na odiv či ji naopak skrýváme podle toho, jak to situace zrovna  vyžaduje a jak se nám nejlépe hodí? A co ve skutečnosti znamená modlitba v skrytu? Modlit se je těžké a musíme se to učit. Modlit se znamená jít k Otci, který je v skrytu. Modlit se neznamená chrlit množství slov. Modlit se znamená přijímat, ze Bůh vi, co potřebujeme. Modlit se znamená připustit moc modlitby.