Vltava

Jaké umění pohoršuje na náměstích, v ulicích nebo v parcích? Měla by se díla určená do veřejného prostoru podřizovat všeobecnému vkusu? Kdy je vztycit, kdy je odstraňovat? Pátá epizoda série Umění pobouřit je o kontroverzních výtvarných dílech, kterým se nemůžeme vyhnout.

Od malička bydlela v Praze u Vltavy. Její magický román Druhá strana řeky je na Vltavě četbou na pokračování. „Také psaní ve mně plyne jako voda,“ říká ve Vizitce. „Nikdy nepíšu čistý žánr, ale není to záměr, asi to jinak neumím.“ Je také šperkařka samouk a i k tomuto řemeslu ji dovedla řeka. Jaké to bylo prorazit s první knihou? Proč se bude i její další román odehrávat v devatenáctém století? A co je na něm tak exotické? Ptá se Karolína Koubová.

Přibližně rok od chvíle, co snímek Tomáše Hlaváčka Dům bez východu vyhrál jednu z hlavních cen na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, se tento výjimečný film dostal konečně i do vysílání České televize. Všichni diváci veřejnoprávní televize se tak na něj teď můžou podívat na stránkách ČT. A mohou tak sledovat dílo, které jim spolehlivě zhorší náladu.

Saša Michailidis se ptá komiksového publicisty, historika, kurátora, autora Tomáše Prokůpka, který stojí za sborníkem Aargh!, a komiksové spisovatelky Terezy Čechové. Už 25 let vychází sborník Aargh! Komiksy jsme nacházeli v nekomiksových časopisech nebo vycházely jako tenké sešity. Oblibu si pak získaly třeba antologie, dnes si rádi kupujeme komiksové knihy. Jak se dnes čte komiks? Repríza z 15. 10. 2025.

Pochází z Beskyd a ty jsou pro ni také hlavní inspirací. Úplně na začátku hrála v ulicích jako buskerka, a to nejen v Praze na Václavském náměstí, ale třeba taky v Japonsku. Ve Vizitce mluví o tom, že její písně dozrávají a vyvíjí se pomalu a postupně, někdy i tři roky. Co pro ni znamená přítomný okamžik? A už se jí podařilo projít Beskydy křížem krážem? Ptá se Ondřej Cihlář.

Alpská ves, strmě stoupající v prudkém slunci, v pozadí s průsmykem, do jehož oparu lanovka vyklápěla stříbrné a zlaté záblesky. Mračná modrošedá clona je vzápětí o pár metrů vedle vyfukovala nazpět. Lesky obloukem pomalu klesaly do údolí. Výjev působil poklidně: průsmyk nad vesnicí se nacházel ve vzdálenosti, kam lidské oko dohlédlo, tenké mraky se skal dotýkaly ohleduplně a kabiny lanovky odrážející paprsky se oběma směry posunovaly zvolna a důkladně.

Saša Michailidis se ptá filmové historičky Šárky Jelínek Gmiterkové z Ústavu filmu a audiovizuální kultury Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a filmového historika z Národního filmového archivu Tomáše Hubáčka. Před 120 lety, 18. září 1905, se narodila Greta Garbo. Jedna z legend éry němého filmu a počátků filmu zvukového, která ukončila kariéru v pouhých 36 letech. Čím dodnes fascinuje publikum a kolegyně i kolegy z filmové branže? Repríza ze 17. 9. 2025.

Emília Vášáryová začala studovat herectví tak trochu z nouze – po té, co jí režim jiné studium znemožnil. Hraní ji ale nakonec pohltilo a svůj um pilovala nejen na divadelních prknech, ale také před kamerou. V Momentech bude mluvit nejen o tom, co je podle ní v herectví důležité a co se snažila předat svým studentům, ale také třeba o radosti z maličkostí.

Je čerstvým držitelem Ceny Thálie pro nejlepšího herce do třiatřiceti let a také jedním z představitelů rozhlasové první hrané série o restorativní justici Případ Holečkovi na Vltavě. Ve Vizitce přiznává, že herectví na mikrofon ho baví, protože jde o komorní práci s malým počtem lidí. „Člověk se na pár dní zavře do studia, jsou to pracovní lázně. Vyhovuje mně, když režisér pozná, o co se snažím.“

Schválně si tipněte, kolik českých Židů má nějakou osobní zkušenost s antisemitismem. Podle posledního průzkumu, který proběhl ještě před 7. říjnem 2023, kdy došlo k největšímu pogromu spáchanému na Židy po druhé světové válce, to bylo rovných 95 procent.